Česká dobročinná jídelna v Jemenu už druhý rok rozdává svačiny školačkám. Díky jídlu se tak k dětem dostane vzdělání.
21. 8. 2023, Ostrava – „Rodiče posílají do školy dívky, aby se aspoň trochu najedly“ říká ředitelka veřejné školy Al Furrat v jemenském Sanaa Bushra A. Al Jandari. Poslání českého projektu Do školy bez hladu, který odstartoval v roce 2022 pod organizací Pomůžu jak můžu, se tak plní. Od 19. srpna 500 dívek v největší nouzi bude zase dostávat každý den svačinu. A to díky stovkám dárců z Česka i ze světa. Je to často jediné jídlo, které děti dostanou. Jemen patří mezi země s největším počtem děti, které trpí podvýživou. Pět milionů dětí je zde bez přístupu ke vzdělání. Kvůli konfliktu země ztrácí už třetí generaci dětí. Po osmi letech nepřetržité války, válečných zločinů a blokády se stále jedná o nejhorší humanitární krizi na světě.
„Pomáháme těm, které jsou na tom nejhůře. Vytipovali jsme je společně s ředitelkou Bushrou A. Al Jandari. Do školy chodí celkem 1800 žákyň. Mnohé školačky ale omdlévají hlady. Mají jen skromnou stravu, podle toho, co rodina vyžebrá. Někdy jí jen co druhý den. Rozdáváme jim pečivo, fazole, tahini, vajíčka, sýr, prostě to, co lze sehnat. I přes složitou situaci se snažíme o alespoň trochu pestré a vyvážené jídlo,“ říká Sabina Addailamy, která za Pomůžu jak můžu dohlíží na všechny projekty přímo v Sanaa.
„I když na tom nejsou dobře, chtějí chodit do školy. Mají své sny i přes hrůzu, ve které žijí. Chtějí se stát učitelkami, lékařkami. Věří, že mohou změnit svět,“ dodává Addailamy. „Jako Doa, dnes v 6. třídě. Je jednou z nejlepších studentek. Žije po smrti svých rodičů se sourozenci u strýce. Její sestra, která přišla při bombardování o oko, má nyní protézu, a konečně chodí do školy i ona. Nebo Ghadeer ze 4. třídy. Té otec zemřel, žije jen s maminkou a sourozenci. Má cukrovku. Je na inzulínu. Jenže na injekce není vždy, a tak přichází komplikace s ledvinami. Ale nevzdává se. Stejně jako Asma. Ta letos bude končit 12., poslední třídu. Má jednu sestru v 10. třídě, otec zemřel, matka má mentální poruchu, nemůže se o sebe postarat, neustále utíká, holky ji musí hlídat a starat se o ni. Takže se střídají v docházce do školy, nosí si navzájem učivo a úkoly. A teď i svačinky,“ vypráví příběhy jen zlomku statečných dívek Sabina.
Svačiny pro 500 dívek během čtyřměsíčního semestru přijdou přibližně na 205 tisíc korun. Na měsíc tak pro jednu školačku stačí pouhá stokoruna. Rozšíření projektu umožnilo také vytvoření nového pracovního místa. Pomůžu jak můžu zaměstnalo v Sanaa už pátého člověka, který by jinak neměl šanci na práci. 27letý pomocník Asim Soodi už dlouho pomáhal ve veřejné jídelně Pomůžu jak můžu jako dobrovolník, od roku 2022 koordinuje svačinkovou pomoc. Po smrti otce převzal zodpovědnost za celou rodinu a placené místo dává naději a důstojnost jim všem. Má 2 bratry, 3 sestry. „Největší problém je, že práce nikde není, a když náhodou ano, tak jen na chvíli a za minimální peníz. Asim je strašně vděčný za příležitost pracovat pro nás v v AlFurat škole,“ vysvětluje situaci Sabina.
Pomůžu jak můžu působí v jemenském Sanaa od roku 2018. Díky dárcům z Česka provozuje veřejnou jídelnu, kam denně zamíří 166 nejchudších lidí. Hlavně dětí a žen, které se staly téměř výhradními živitelkami rodin. Musí se postarat o nějaké přístřeší, aspoň nějaké jídlo a bezpečí svých dětí a často i vnoučat. Pomůžu jak můžu přímo na místě zaměstnává 5 lidí. Projekt z místa řídí Sabina Addailami, která má česko-jemenské kořeny. Společně s pomocníky nakupují lokální suroviny a rozdávají bezplatně jedno teplé jídlo denně lidem, kteří mají registrační kartičku pro chudé vydávanou radnicí v Sanaa.
Válka v Jemenu zuří od roku 2015. Podle OSN jde o největší humanitární katastrofu na světě. Podle OSN narostl počet lidí, kteří potřebují nějakou formu humanitární pomoci na v roce 2023 na 24,1 milionů. Více než 11 milionů dětí potřebuje humanitární pomoc, více než 540 000 z nich mladších pěti let trpí život ohrožující podvýživou. Krátké příměří a pokusy o mír se opakovaně hroutí. Navzdory těmto hrozivým okolnostem, které mají dopad na celé generace, zůstává situace z velké části nezměněna. V zemi je povoleno pouze omezené množství pohonných hmot a letů, přičemž obchodní zásilky jsou stále blokovány.
Za Pomůžu jak můžu
Šárka Mokrá
© 2018 | Pomůžu jak můžu, z.s.
IČ: 075 95 930 | č.ú. (CZK): 2701537846/2010 | č.ú. (€): 2301537847/2010
www.pomuzujakmuzu.cz | info@pomuzujakmuzu.cz