Aktuality

V České republice zažíváme pomalé uklidnění po několika týdnech měsících neobvyklých opatření v souvislosti s pandemií. Země jako je Jemen na něco podobného ale nemůže ani pomyslet. „Nemocnic s vybavením je nedostatek, denně umírají lidé, k dispozici je jen minimální množství testů, nejsou pomůcky, elektřina, zdravotní personál utíká z nemocnic, těžko se hledají místa na hroby. Ventilátorů bychom měli mít asi 50 podle toho, co jsme četla, pár kyslíkových cylindrů a to je asi vše. Kolik je skutečně nakažených a kolik zemřelo na Covid – 19 opravdu nikdo přesně neví. I když statistiky uvádí nějaká čísla, nelze se na to spolehnout. Lidé často umírají doma, do nemocni se prostě nedostanou. Situace je o to horší, že u nás jsou lidé oslabení nedostatečnou výživou," popisuje Sabina. „V neděli (7. 6.) končí dvoutýdenní přísný zákaz vycházení, nařízeny jsou roušky. Udržet ale ukázněnost v zemi, kde je spousta lidí přímo na ulici, nemá co jíst, trpí, je dost nereálné. Je to úplná katastrofa vedle katastrofy, kterou Jemen zažívá už přes 5 let kvůli válce," dodává.

Podle zpráv OSN letos do Jemenu dorazí rekordně málo peněz. Státy se soustředí na vlastní problémy spojené s pandemií a i přes všemožné výzvy je málo zemí, které přispívají na pomoc ve zdevastovaném Jemenu. Pomoc a podpora, kterou poskytují dárci dětem a ženám v Jemenu prostřednictvím naší organizace Pomůžu, jak můžu, tak nabývá dalšího významu.

Superstar mezi viry v letošní sezóně nevynechá ani už tak sužovanou zemi jako je Jemen. Ale i s tím se Sabinin tým dokáže poprat. „Školy, nějaké úřady, co ještě fungovaly, všechno už je zavřené. Zatím u nás není hlášený žádný případ, ale roušky a rukavice se shánějí. Ale co je hlavní, kuchyně funguje. Koupili jsme roušky pro kuchaře a pomocníka, rukavice na jedno použití. Bohužel krabice od roušek byla trochu poničená a přelepená. Sehnali je už trochu dráž, ale aspoň ne za tolik kolik stojí teď. 50 roušek za 25 tisíc je dnešní cena a Bůhví kam se vyšplhá. Koupili jeden Dettol navíc a dva Clorox original a spreje. Plníme, stříkáme. Je zákaz shromažďování, a tak jsme rádi, že si lidé chodí pro obědy jeden podruhé. Par fotek z kuchyně posílám,“ popisuje Sabina přes WhatsApp a fotky najdete ve fotogalerii. Tuhle sílu v sobě mají lidé v zemi, kde před 5 lety vypukla válka a dodnes nikdo nenašel cestu z konfliktu ven. Daleko déle prožívají daleko komplikovanější situaci, ze které není úniku jinam, než k sobě samému a ke vzájemné soudržnosti. Možná je to velký příklad pro nás pro všechny.

Na konci roku se nám všem v Pomůžu jak můžu zatajil dech, když  na účet projektu byla přičtena neuvěřitelná částka ve výši 100 000 Kč. O pár dnů později se ozvali její dárci s tím, zda bychom se mohli sejít a povědět jim o projektu více osobně. Sešli jsme se a chtěli vám o tom krásném setkání napsat podrobně. Přesně vylíčit o koho se jedná, jak se jmenuje jejich společnost, jak se jmenují oni. Jenže oni nechtěli, abychom to udělali. Jsou neskutečně normální, ale také skromní a inspirativní. Aspoň toto máme potřebu s vámi sdílet.

Bylo skvělé pocítit podporu jakou dávají podobným projektům. Pomůžu jak můžu totiž není jediná humanitární organizace, kam jejich podpora míří. Je jich mnoho a pomáhají i v Česku. Bylo skvělé se potkat osobně s lidmi, kteří, stejně jako vy, chápou, co všechno se ve světě děje a že to vše je i tak trochu věc každého z nás. Bylo to setkání s mladými lidmi, kteří mají malé děti, s manželi, kteří mají více, než velmi dobře prosperující firmu, ale také malé hospodářství a mohou s klidem říci, že se nemůžou dělit a musí „odkládat na horší  časy". Určitě dělají zodpovědně i to. Také ale neváhají věnovat nemalou část svých prostředků komusi kdesi daleko. Jen tak? Ne. "Děláme to proto, protože ti lidé to potřebují a my máme nadbytek a povinnost pomáhat potřebným. Procestovali jsme kus světa, velkou část života strávili v nejchudších a zároveň překrásných částech jihovýchodní Asie. Známe bídu nejen tamních oblastí a víme, že my máme, zatím, to štěstí, že rozdáváme z nadbytku. A ne tak úplně naší zásluhou. Vždycky mně fascinoval příběh jednoho muže z Indie, který ze své země odjel, zbohatl, ale nikdy nezapomněla na svou matku, která sama živila čtyři děti, včetně jeho, vydělala méně, než rodina potřebovala, ale vždy malou část odložila i pro ty, kteří nemají ani to co ona a její děti," říkal nám zamyšleně Tomáš.

Jak jsme psali, snaží se Sabina a její rodina sbírat také oblečení mezi těmi, kdo mají nějaký nadbytek. Teď už jsou ho zase připraveny dvě velké krabice. „Vypadá to, že nyní budou mít větší radost chlapci. Nejvíce oblečení posbírali snad naši kluci. Sami pořád roste a v časech hojnosti měl hodně oblečení. Vidíte, teď se všechno hodí. Khalid také něco přidal a další kousky jsou od mých kamarádek. Manželka mého bratrance poslala zase spoustu věcí pro miminko," popisuje připravované rozdávání oblečení potřebným Sabina. Podařilo se posbírat i další hračky. „Ne moc kvalitní, ale děti mají radost úplně ze všeho. Chystáme s místními ještě větší sbírku oblečení i hraček," dodává.

Jsou to opět ženy, maminky několika dětí. Saida Sulaiman Al Zaidi  má 5 dětí. 

Nawal Abdullah Al Zaidi má 4 děti a Fatima Said Hassan 2 děti a teď je těhotná. 

Pochází z města Tahaita, nedaleko Hodaidah. I ony odešly ze svého města kvůli neustálému nebezpečí hrozícímu jim a hlavně dětem. Věřily, že v Sanaa mají aspoň nějakou šanci na pomoc. A díky vám ji i našly. Saida a Nawal jsou ženy ve středním věku a jejich manželé jsou mrtví. Fatima má manžela v armádě za harnicemi země. V současné době je pryč už šest měsíců.

I když se kvůli ještě více vyhrocené situaci v Jemenu náklady na nákup potravin i provoz jídelny Pomůžu jak můžu v Sanaa zvedly, přesto je částka 481 Kč ta, kterou většina z nás může v měsíčním rozpočtu postrádat. Tato částka stačí na to, aby se jedno dítě nebo jeho maminka každý den najedly teplého jídla. Jaké to jídlo je? „Maso moc nenakupujeme, je málo dostupné a drahé. Snažíme se ale o kvalitní, výživnou kuchyni v rámci možností. Bílkovinu doplňujeme z luštěnin. K tomu hodně zeleniny, rýže, brambor, nějaké koření. Vše od místních pěstitelů,“ říká Sabina. A co se ještě potřebuje k provozu? „Samozřejmě vše jako v každé jiné kuchyni, ale musí se shánět za úplně jiných podmínek. Nakupujeme plyn a vodu. Obojí je čím dál dražší. Platíme nájem. Musíme také sehnat dezinfekční a mycí prostředky, houbičky na nádobí. Nože, naběračky, hrnce, to vše zatím drží z prvního nákupu před zahájením provozu kuchyně,“ doplňuje Sabina.

Těm z vás, kteří sledujete pohyb na transparentním účtu naší organizace určitě neuniklo, že jsem odeslali další prostředky do Sanaa. Tentokrát ve výši 240.000 Kč, což je při dnešním kurzu 10.526 amerických dolarů. Tato částka zajistí dětem a ženám z naší kuchyně každý den jídlo na dobu následujících tří měsíců, tedy do konce dubna 2020.